9. Kapitola

26. února 2011 v 16:21 | Caroline & Christie |  Kapitoly
Ach ne, zase ráno. Dnes jsem se probudila chvilku před budíkem. Už v tuhle dobu nějaký den vstávám. Mám takový pocit že kolem dvanácti dní. Ale dnes se vše změní, to, na co jsem byla zvyklá, skončí. Dumala jsem nad dnešním soubojem...
Ano, je to tu. Drnčivý zvuk budíku. Chvíli jsem ho ještě nechala běžet, pak mě ale okřikl Sebastian. Přísně jsem se na něj podívala a šla jsem do koupely provést ranní hygienu.
Erika na snídani chyběla, což bylo divné a tak jsem se přípravy snídaně chopila já a později mi přišel pomoci i Christian. Připravili jsme pro každého mléko s vločkami. U stolu byl slyšet jen cinkot příborů a Tomáš s Markem na sebe vrhali nenávistné pohledy. Když odbilo půl sedmé, všichni trochu nadskočili na židlích, ale Marek se usmíval a rozhlížel se po vystrašených tvářích. Určitě si byl jistý, že vyhraje, ať už spravedlivě, nebo ne. Znovu si všichni vyměnili pohledy a odešli do svých pokojů. Já do kuchyně. Kde je vlastně Erika? Panebože! Okamžitě jsem vystřelila z místa do jejího pokoje. Ležela na posteli a vzlykala.


"Eriko, připrav s,e už je třičtvrťě na sedm." Pořád ležela. "No tak, otři si oči, my to všechno zvládneme, víš že na přeměnu musíš být připravená." Domlouvala jsem jí přátelským hlasem. Posadila se, projela si rukou vlasy a otřela obličej. Usmála jsem se na ní a chtěla vyběhnout z pokoje. Pozdě. Do pokoje se rvaly první paprsky slunce. Erika se přeměnila rychle a hladce, mě to trvalo trochu déle, ale už to tolik nebolelo. Nebo jsem si na to zvykla. Vyměnily jsme si vyděšené pohledy a vypálily ven z domu.
Když jsme se blížily k dveřím uslyšela jsem varovné vrčení a agresivní štěkot. Souboj začal.
Byla to děsivá podívaná. Všichni členové udělali kolem uzavřený kruh a ti dva v něm byli jako v ringu. Tomáš byl žíhaný a Marek takový šedý, skoro až do černa.
Zezačátku chodili dokola, naproti sobě. Zaútočit jako první se odhodlal Tomáš. Z přikrčení vyskočil s odhodlaným zavrčením šedému po hřbetu. Zasekl drápy do boku a skousl. Marek pod krvelačným stiskem bolestivě zavyl. Když chtěl Tomáš zkousnout podruhé, jen nepatrně polevil ze sevření. Marek ze zbylých sil v zadních končetinách vykopl a hbitě se vysmykl. Opět tak oba stáli všemi čtyřmi na zemi a čeklali na útok protivníka. Druhý zaútočil Marek. Zuřivě začal žíhanému vlkovi chňapat po hrdle, z kterého stékala krev, když se mu nepodařilo uhnout. Následoval další výpal po krku, ale Marek minul. Místo toho zaryl drápy Tomášovi do čenichu, ze ktérého se začala linout krev. Zakňučel.
Na zemi byla spoušť. Krvavá sprška se skvěla na trávě. Všichni jen napjaťě pozorovali. A Chrisian se mi očima snažil říci, že vše bude v pořádku a oba přežijí.
Tomáš se nenechal zahambit a šel Markovi po hrudníku. Ten ale vědel co udělá, a pro Tomášův údiv ho znovu kousl do krku.
To byla konečná. Přitiskl jeho hlavu k zemi a když se žíhaný pokoušel dostat z jeho spárů, Marek ho švihl přední tlapou po zadku.
Tomáš nakonec přijal svou porážku. S úpěnlivým kňučením odběhl kamsi zpátky do domu. Zavládlo ticho. Všichni jsme se po sobě podívali a nakonec se odvrátili od domu k Markovi, který odmítal došlápnout na levou zadní a tak tam jen tak stál s třesoucíma se nohama a už se na mě zase díval tým svým tajemným, zkoumavým a nepřístupným pohledem, který mi naháněl husí kůži. Ošila jsem se a odběhla k Christianovi.
Zbytek dne jsem strávila ve společnosti Christiana, i když jen ve vlčí podobě. Jen tak jsme se procházeli po lese, občas jsme z legrace honili jeden druhého. Pozorovali jsme ptáky v korunách stromů a veverky shánějící potravu na zimu. Bylo mi sním neskutečně dobře. Zvláštní hřejivý pocit se mi rozléval celým tělem. S ním najednou les nevypadal tak děsivě a nepřístupně, ale krásně tajemně a upřímně. Temně modrá tma se potichu vkrádala do hlubin lesa a snažila se ukousnout každou zbývající minutku, kterou můžu s Christianem strávit. Čas na proměnu.
Vydali jsme se zpět do našeho domu. Christian vyběhl po schodech, já jako obvykle to pidi kuchyně. Západ přišel rychle, bez pozdravu či upozornění. S rozšiřujícím ohněm uvnitř mého těla jsem nebojovala, nechala ho v klidu odeznít.
Jako každý večer jsem se usadila za kuchyňský stůl a čekala na ostatní. Uslyšela jsem kroky a čekala na příchozí.
Do místnosti vpadla Natálie se svým obvyklým nečitelným výrazem. Zpražila mě povýšeným pohledem a opřela se o kuchyňskou linku.
"Jsi ráda, že vyhrál bratr, co?" zeptala jsem se chladně. Natálie se jen ušklíbla a dál se věnovala svému "patlání" brusinkové džemu na rohlík.
"Nesnaž se být vtíravá." prskla najednou.
"To ani nechci být." upozornila jsem ji udiveným tónem.
"Jo jasně! Teď nastanou jiné časy, než na jaké jsi byla doposud zvyklá." svěřila se triumfálně. To mi nemusela říkat dvakrát! Poněvadž Marek byl vážně hodně... divnej! A pod radami Natálie musí být výsledek tragický. "Mirek vás hrozně šetřil!"
"Bože můj, co jsi to za člověka? Tys musela svoje rodiče úplně utýrat! Fakt dáreček!" vyhrkla jsem, div jsem ji nepoprskala džusem, který byl připraven na stole.
Natálie sebou neznatelně škubla a pak se ke mě pomalu pootočila, propalujíc mě nenávistným a trochu i ublíženým pohledem.
Přišla ke stolu, sklonila se ke mě a prohlásila tvrdým hlasem. "Do mý rodiny mi nekecej! Nemáš ponětí, jaký rodiče jsem měla!" Chvilku tam jen tak stála a pak se vyřítila ze dveří.
Tyhle hádky budou asi na denním pořádku...
Ve dveřích se objevil Christian, usmál se na mě zářivým úsměvem a podotknul: "Jsi pěkně rychlá, vlčice!" Hned jsem se cítila líp. Jeho slova mě vždycky zahřejí u srdce. Nalil si stejný džus a usadil se naprosti mě.
"Byla tu Natálie. Vypadá to, že její kousavé poznámky se budou servírovat místo večeře." U toho bych si vážně nepřidala...
Christián se omluvně pousmál, ale tohle gesto bych spíš čekala od ní. "Musíš jí trochu pochopit." domlouval mi. Pochopit? Tohleto nechápu.
" A to proč jako?" zeptala jsem se dotčeně.
" Protože vyrůstala v pasťáku." vypadlo zněj skoro nechtěně.
" Cože?"
Chis si povzdechl, opravdu mu to vypadlo pouhou náhodou. " Je to složitější."
" Rychle mluv!" začala jsem se cítit provinile kvůli tomu, že jsem utrousila urážku na účet jejích rodičů.
" Jejich matka je šoupla do děcáku když jim bylo asi pět. Z něj pak utekly a kradli jídlo v zapadlých supermarketech, aby se uživili. A policajťi je šoupli do tvrdé výchovy v pasťáku. Marek se tam rval a Nat bůh ví co. " Neříkal to s velkým klidem, spíše naopak a skoro šeptal. Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval. "No a pak je našel Mirek, na okraji silnice polomrtvé. Nikdy neřekli, co se jim stalo, ale celou dobu co jsou tu jsou spolu, jak siamská dvojčata." chvilku jsem jen tak seděla a vstřebávala to moře inormací, pak ze mně vypadlo: "Ale, ne."
"Copak?"
"Právě před chvílí jsem řekla Natálii, jak to s ní mohly její rodiče vydržet." zklíčené jsem se mu svěřila.
"Ou... Ale neboj, Natálie se z toho dostane." Bylo vidět, že sám Christian tomu moc nevěří a říká to jen proto, abych si to tolik nebrala za vinu. "Jdu se podívat po ostatních a zeptat se, co bude k večeři." vyhrkl a odkráčel po schodech do patra.
Využila jsem příležitosti a vyběhla za Natálií. Musela jsem se jí omluvit. Tohle jsem nechtěla způsobit... Doběhla jsem k jejím dveřím a opatrně zaklepala.
"Vypadněte od mých dveří!" zavrčela Nat. Trošku jsem sebou trhla, ale její varování mě neodradilo. Nesměle jsem vzala za kliku a lehce pootevřela dveře.
"Natálie, vyslechni mě, prosím!" vyhrkla jsem, aby mi Natálie nemohla věnovat další vyčítavou poznámku. Nebo spíš nadávku? "Chci se ti jen omluvit."
Natálie prudce vzala za dveře a otevřela je dokořán a sjela mě skelným pohledem. Nepatrně poodstopuila, abych mohla vejít. Její pokoj byl vyveden převážně v béžových a zelených barvách. Stěny byly ale holé, bez žádnývh fotek, nebo plakátů.
"Ehm... Je mi líto, co jsem řekla o tvé rodině." začala jsem nervózně. "Vím, že jsi byla v... dětském... domově a-" nadechla jsem, ale nedala mi šanci to dopověďět.
" A co? Budeš taky omlouvat za mou matku, která se den co den spíjela do němoty? Za ty rány v pasťáku?! Za to, že jsem musela sledovat svého bratra, jak musel trpět, když si zněj ostatní udělali boxovací pytel, když mě chránil? Nebo za to znásilnění?!" mluvila odhodlaným silným hlasem, ale v tváři jsem viděla že jí to muselo dát hodně práce, oči měla celé červené a rty se jí zvlnily do úplné přímky.
"To sem nevěděla." bránila jsem se kajícně a uhybala pohledem.
"No, tak doufám že už víš vše co jsi chtěla! A teď vypadni!"
"Nat, možná by se ti ulevilo, kdybys o tom někomu řekla a nedržela to v sobě." začala jsem soucitně.
"Vydržela jsem to doposud, vydržím to i teď. Takže mi prokážeš velkou laskavost, když vypadneš, ano prosím?!"
Beze slov jsem tedy odešla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Uchiha Nu-kua Hatake Uchiha Nu-kua Hatake | 26. února 2011 v 19:01 | Reagovat

je to super!! mocinky se mi to líbí :)

2 Sisa♥ Sisa♥ | Web | 26. února 2011 v 19:37 | Reagovat

Toto bola super časť :D ...hmm... čo je to pasťák?

3 Carolina & Christie Carolina & Christie | 26. února 2011 v 19:54 | Reagovat

[2]: To je něco jako věžení, pro nezletilé ;)

4 Uchiha Nu-kua Hatake Uchiha Nu-kua Hatake | 4. března 2011 v 11:29 | Reagovat

kdy bude další díl?

5 Vicky Vicky | E-mail | Web | 31. března 2012 v 13:19 | Reagovat

No WOW... nejdřív jsem Natálii nesnášela, byla pro mě jako ta správná mrcha..., ale teď je mi jí docela dost líto - chápu, proč se takhle chová, když měla tak strašnou minulost... :-(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama