Leden 2011

5. Kapitola

23. ledna 2011 v 14:31 | Caroline & Christine |  Kapitoly
Nemohla jsem pochopit, jak se tolik lidí mohlo vejít do tak malé místnůstky, jako byla kuchyň. Všichni vesele švitořili a já je jen omámeně pozorovala. Podle vůně vařila Erika špagety. Uvědomila jsem si, že větší jídla si nemůžou dovolit. Jednak jsem tu nezaznamenala mrazák, a pak podle toho, co jsem uviděla v poličkách, nacházelo se na nich jen pár hrnců a jedna pánev. Tady se zblázním. 
Rychle jsem zavrtěla hlavou, abych zahnala bodavé vzpomínky na teplý, upřímný domov a rodiče, kterým jsem mohla říct cokoliv.
Sebastian a Tomáš si házeli papírovou vlaštovkou, Miroslav četl týden staré noviny, Natálie se o něčem zaujatě bavila s Markem a Christián pomáhal Erice. A já tam zoufale seděla, klepala se zimou a cítila se všelijak, jen ne šťastně. Měli by si nechat zavést ústřední topení...

4. Kapitola

19. ledna 2011 v 15:34 | Caroline & Christine |  Kapitoly
Ať jsem se snažila sebevíc, nebyla jsem dost rychlá. Vpravo se objevil velký hnědočerný vlk, z leva menší světlounce šedý. Oba mě obklíčili a já byla nucena zastavit, ale nepřestávala jsem vrčet, uši sklopené a zuby vyceněné. Ať ode mě chtěli cokoli, nebyla jsem ochotna se vzdát. I když, třeba mi vysvětlí, proč je ze mě najednou vlk.
Velký hnědočerný vlk se odvážil jít blíž ke mně. Vyzařovala z něj zvláštní aura. Byl tak velký… Chňapla jsem po jeho noze. Ucouvl a ostatní hlasitě zaštěkali.
Vidíš jí! To je ten důvod, proč jsme jí měli radši zabít!
Natálie, uklidni se!
Neposlechla Alfu…

3. Kapitola

15. ledna 2011 v 13:01 | Caroline & Christine |  Kapitoly
Lehce jsem našlapovala a blížila se k místu, kde jsem je viděla naposled. Na zemi z jelena zatím zbyla jen kostra zafoukaná listím.
Snažila jsem se zachytit všechny pohyby a za každým viděla vlka, ale žádný tu nebyl. Ale co když mě někde překvapí? Nebudu si moct zavolat pomoc, na to teď nemůžu myslet.
Slunce se pomalu blížilo k obzoru. Nebe začalo šednout, cítila jsem blížící se déšť a měla z toho smíšené pocity. Nemyslela jsem si, že nějakého vlka dnes najdu a z toho jsem vážně zklamaná.
Jo jasně, už se najedli, proč by zůstávali?
Najednou jsem to viděla. Vlčí stopy! Jsou tu! Ale vedle stopy bylo ještě něco. Krev. Šla jsem podél cestičky.

Popisy hl. postav

13. ledna 2011 v 14:26 | Caroline & Christine |  Postavy
Violet Gregorová
Věk: 17
Oči: šedomodré, u panenky a na okrajích tmavší
Vlasy: kaštanové, narezlé, rovné s ofinkou
Postava: štíhlá, středně velká
Povaha: ohleduplná, tvrdohlavá, inteligentní
Zájmy: fotografování přírody, čtení kniho přírodě a zvířatech
Rodina: Matka Ingrid - vede cukrárnu
             Otec Filip - novinář
             Bratr Jakub (20) automechanik
Styl: "elegantně-pohodlno-moderní" ;))


Christián Černý
Věk: 18
Oči: hnědé
Vlasy: černé - středně dlouhé
Postava: snědý, normální postava
Povaha: přátelský, snaživý, citlivý, k blízským je ochranitelský
Zájmy: četba knih,
Rodina: + Matka Monika
              Otec: Pavel - neschopen výchovy, Chris utekl do lesa


OSTATNÍ ČLENOVÉ SMEČKY


Natálie Resslerová
Věk: téměř 18
Očï: tmavě zelené
Vlasy: černozrzavé
Postava: štíhlá, vysoká, moderní vzhled
Povaha: sebestředná, rozmarná, marnivá, bez ohledu na ostatní
Zájmy: tanec
Rodina: -


Erika Býlová
Věk: 39
Oči: tmavě hnědé
Vlasy: po ramena, mikádo (podkova)
Postava: menší, plnoštíhlá
Povaha: ohleduplná, vnímavá, chápavá, každému pomůže
Zájmy: hra na klavír
Rodina: manžel Miroslav


Miroslav Býl
Věk: 40
Oči: šedé
Vlasy: krátké, černé
Postava: silný, vysoký
Povaha: někdy zmatkuje, bezhlavý, snaží se ochránit smečku, myslí vše dobře, ale ne vždy to tak skončí
Zájmy: rybaření
Rodina: manželka Erika


Sebastian Šumpík
Věk: 15
Oči: jasně modré
Vlasy: blond, delší
Postava: klučičí typ
Povaha: "naivní", přehnaně nápomocný
Zájmy: fotbal
Rodina: -


Marek Střímský
Věk: 19
Oči: temně hnědé, téměř černé
Vlasy: hnědé
Postava: vyšší, přiměřeně svalnatý
Povaha: sebestředný, cílevědomý
Zájmy: -
Rodina: -

Proč vlastně ?

12. ledna 2011 v 16:14 | Caroline & Christine |  O knize
Proč jsme se rozhodly napsat povídku ? No, důvod je prostý. Obě máme rády knihy o vlcích, nebo o upírech. Ale největší zvrat pro tuto povídku nastal, když jsme obě přečetly knihu Mrazení (Shiver) - doporučujeme. Naprosto nás nadchla a rozhodly jsme se napsat svou vlastní knihu na stejné téma (berte to s rezerovou nic není jisté , jsou to velké částky které bychom musely zaplatit).
A potřebovaly jsme vědet, jestli se naše nápady aspoň trochu líb,í a založily za tímto účelem blog. Proto prosím každého návštěvníka, aby napsal svůj upřímný názor.
Toto bude naše největší inspirace:
Pro postavy existují reální lidé - Gabriela (naše spolužačka a velká inspirace)
Možná jste si všimli, že článek "O nich" psal kdosi jako Gabrielle > to je ona .
Hana (spolužačka a také velká kamarádka)
a později několik dalších, kteří nás denodenně zahrnují skvělými nápady a připomínkami. Moc děkujeme! :)
Samozřejmě, co se týče charakterů jmenovaných postav, hodně věcí jsme přikrášlily..
Kritiku pište kamkoli !

ANOTACE

12. ledna 2011 v 15:04 | Caroline & Christine |  O knize
logo


Měl to být obyčejný referát na hodinu biologie… Violet nikdy nepočítala, že se jí změní život od základů. Stačí jen jedna malá náhoda, jeden pohled… Kým ve skutečnosti jsou vlci z beskydských lesů? Může se v zemi, jako je Česká Republika, odehrát tak složitý příběh?

Z pohledu kamarádky

11. ledna 2011 v 19:29 | Gabrielle |  Autorky
Caroline
O ní mohu říci, že je to má přítelkyně.
Je velice vtipná a není jediného dne, kdybych se s ní
"nepopadala za břicho".
Příroda nebyla lakomá v kráse ani v chytrosti. Beru jí zcela jakou svou vlastní sestru.

Christie
Má drahá z nejdražších.
Každým dnem z ní čiší energie a síla. Je velice inteligentní,
přátelská a nesmírně hodná. Vtip, šarm a elegance jí také nechybí a toho si na ní velmi vážím.

                                                                          
                                                  Jsem vděčná že mám takové přátele. Gabrielle.

O nich

11. ledna 2011 v 13:26 | Gabrielle |  Autorky

Christie a Caroline - Kristýna P. a Karolína H.
Christie (14.6.1996), Caroline (22.5.1997)
Obě studují na základní škole SNP v Hradci Králové a do budoucna se chtějí věnovat literární tvorbě. V plánu mají společné studium na brněnské veterinární fakultě.
Mají rády psy, koně a další zvířectvo. Věnují se čtení a kreslení. Jen tak mezi námi, obě nesnáší Matematiku.

Můj osobní názor : Nemohu říci vše, jelikož vedle mne sedí obě dvě holčiny, ale přeci něco "prásknout" mohu. (Podrobněji v dalším článku.)

Psáno blízkou kamarádkou Gabrielle.


2. Kapitola

9. ledna 2011 v 14:58 | Caroline & Christine |  Kapitoly
Ježiši! Musela jsem u té knihy usnout. Nevadí, dnes jsem se probudila s vědomím, že určitě půjdu do lesa fotit. Dnes mi to už nikdo nerozmluví. Ještě se zavřenýma očima jsem se natáhla po mobilu, abych zjistila kolik je hodin.
Cože? Půl? Ale ne, zaspala jsem! Vůbec netuším, v kolik že jsem usla. Vylítla jsem jako blesk z pokoje a cestou dolů jsem se oblíkala do toho co mi právě přišlo pod ruku.
"Violeto, ty nejsi ve škole?" Uslyšela jsem ustaraný hlas mého taťky z pracovny.
"Ne-e, zaspala jsem! Běžím, čau."
"Ahoj." Jak koukám, zase tolik mu to nevadí. Nikdy se o mně tolik nestaral.
Vyklouzla jsem z domu a utíkala rovnou na autobus. Zima se mi dostávala pod černý kabátek a pronikala i skrz kozačky. Oči mi začaly slzet, jak v nich usilovně štípal mráz, a nohy začaly tuhnout. Nemohla jsem se ale zastavit. Kdo příjde pozdě do školy, odpoledne si to vynahradí, jak říká naše třídní. A já chci jet do lesa! Opět jsem se rozběhla a štěstí mi tentokrát přálo - zrovna přijížděl můj autobus. Hrcla jsem si do sedadla a odfoukla si vlasy z očí.
"Nějaká udejchaná." ozvalo se za mnou. Hanka.
"Jo, moc jsem nestíhala." odpověděla jsem unaveně.
"Včera to bylo fajn, viď." konstatovala a opřela si hlavu o držadlo.
"Jo, moc." přitakala jsem. "Dneska bych už konečně chtěla jít fotit do lesa."
"Super, chci vidět co nafotíš jako první jasné?" zasmála se. Hanka byla mou velkou fanynkou co se týče focení. Vždycky si mé fotky prohlížela s nebývalým úžasem. A já měla radost, že se líbí.

1. Kapitola

9. ledna 2011 v 13:47 | Caroline & Christine |  Kapitoly
Za oknem se snášelo pestrobarevné listí na prochladlou zem před školní budovou. Žáci v učebnách dávno přestali vnímat výklad učitelů a raději si něco bezmyšlenkovitě čmárali do sešitů, nebo jen z povinnosti viseli skelným pohledem na tabuli.
Já jsem odložila propisku do penálu a odsunula sešit na kraj lavice a aspoň na chvilku se snažila vnímat profesorku Královou, která se nás tvrdošíjně snažila poučit o chování goril. Jak slaboduchý to počin…
To nejpodstatnější, co spojuje Beskydy a Slovensko je hustý rozsáhlý les plný divoké zvěře a tajemných míst. Někteří se obávají té nebezpečné a neznámé krásy schované pod hustým baldachýnem větví a jehličí. Jakoby se les sám o sobě snažil uchovat jeho podstatu uvnitř. Ale jsou i ti, kteří v jeho útrobách hledají klid, inspiraci a záhadný pocit bezpečí.
Pronikavý zvuk školního zvonku se rozezněl třídou a pár studentů, kteří byli zřejmě na pokraji spánku, na židlích polekaně nadskočilo.